Nezávislé reportáže ze světa
Plameňáci, mokřady a jedno z nejvzácnějších míst Balkánu. Proti nim luxusní resort, velké peníze a jméno Trump. Co se děje v albánské laguně Narta, jakou roli hrají investoři z Perského zálivu a proč před projektem varují ochránci přírody a Albánci proti němu už dva měsíce protestují v ulicích? Přinášíme reportáž přímo z místa, kde se rozhoduje o budoucnosti jednoho z nejcennějších přírodních území Evropy.
Přijel na Ukrajinu na návštěvu a zůstal bojovat. Dnes Slovák s moravskými kořeny Tino působí jako člen týmu dronařů, stará se v něm o munici. „Nepřišel jsem sem umřít, ale stát se může všechno. Na pozici se mi nedávno stalo, že vedle nás dopadl KAB. Kdyby vybuchl, už tenhle podcast nenatočíme,“ říká Tino a pokračuje: „Politiku nesleduju, ale zachytil jsem něco o zlatých toaletách. Já chodím na latrínu. Nejsem tu kvůli Zelenskému. Pro nás peníze nejsou, ale někdo si za ně užívá. Mně je líto chlapců, kteří z fronty nemohou odejít kdykoliv jako já. Chci jim pomáhat.
“Rusko nemá dost a nikdy mít nebude,” říká Denisa Boháčková s pohledem upřeným na žlutomodré vlajky na hřbitově v Chersonu. Už tři roky žije ve městě sužovaném každodenním ruským terorem. Ostřelování, rakety, letecké pumy i drony zaměřující se na obyčejné civilisty. Lidské safari. Denisa vede iniciativu Operace Kyseláč. Pomáhá zejména zdravotnickým zařízením, která udržují ve městě život. V porodnici se zrovna dere na svět malá Nataška. V městě jsou slyšet výbuchy a vrčení dronů. “Rusové na nemocnice střílí cíleně, moc dobře vědí, že v nich nejsou vojáci, ale civilisté,” říká Denisa, když přijíždíme do nebezpečné zóny blízko ruských pozic. Rusové ji mohou kdykoliv zasáhnout. Jenže Denisa pomáhat Chersonu nepřestane. Nezlomný Cherson se stal jejím druhým domovem.
Ukrajinské děti se už šest let učí více méně distančně, jako u nás za covidu. Jen malé množství škol si může dovolit luxus normální výuky. Aby se děti mohly učit přímo s učitelem ve třídě, musí mít škola protiletecký kryt. A těch je málo. Jeden takový nyní vybudovala velmi blízko u frontové linie, v Dněpropetrovské oblasti, jesenická firma Promstal Engineering. “Dělám všechno pro to, aby moje dcera nezažila nikdy ruský svět. Dělejme všichni všechno pro to, aby Ukrajina mohla klást odpor ruské agresi dál,” říká o motivaci stavět na Ukrajině v nebezpečné zóně Pavel Stibor, ředitel firmy. Mimochodem, Česko může nabídnout v případě nebezpečí kryt jen 3% českých občanů, Ukrajina přibližně 50 %.
„Už aby zdechli,“ říká Konstantin a jeho pohled se zaboří do doutnajících trosek. Mluví o Rusech, jejichž klouzavá letecká puma právě zničila jednu z kramatorských bytovek. Paní Ludmila má ale na věci kolem Kramatorsku, města, ke kterému se přibližuje fronta, jiný názor: „Nám je jedno, pod jakou vládou budeme žít. Chceme, abychom mohli žít ve svých domech a platili nám penzi.“ Mykola, kterému se tu říká Děda Mráz, jen s bolestí pozoruje, jak se mu město, kde vyrůstal, kde vyrůstal, mění v trosky… Tak žije Kramatorsk. Jedno z posledních klíčových měst na Donbase, které ještě patří Ukrajincům. Fronta je od něj už jen asi 13 kilometrů…Přímo v ostřelovaném městě natáčely reportérky Lenka Klicperová a Jana Andert.
Je závislý na inzulinu, který si musí několikrát denně píchat. Přesto ho to neodradilo a vydal se bojovat na Ukrajinu. Poprvé šel na frontu v teniskách, se špatně složeným škrtidlem, dnes slouží jako dronař v elitní Třetí šturmové. Když ho zranili, měl šrapnely v penisu i varlatech, ale cukr spolupracoval. "Na fungování na frontě s inzulinem jsem se snažil připravit. Jsem možná blázen, ale když se pro něco rozhodnu, jdu do toho po hlavě. S bráchou jsme viděli začátek široké invaze v televizi. Podívali jsme se na sebe a bylo jasné, že jedeme," říká Vladimír.
Ukrajinský Cherson leží na frontové linii, v bojové zóně. Vzdálenost k Ruskem okupovanému území se z červené zóny města nepočítá na kilometry, ale na stovky metrů. FPV denně terorizují město a pohybovat se po něm nese smrtelné riziko. Přesto si Denisa Boháčková z Operace Kyseláč město zamilovala. Nehledě na nebezpečí tu rázná mladá žena pomáhá místním lidem – hlavně v nemocnicích, ale i vojákům, kteří město brání.
Hostem Podcastu Reportérek je bývalý policista a expert na bezpečnost na ligových stadionech Milan Mikeš. Otevřeně mluví o tom, proč podle něj selhalo vedení Slavie, jak se pyrotechnika dostává na stadiony, proč bezpečnostní agentury často nemají reálné pravomoci a jakou roli hraje agresivní rétorika o tom, že „fotbal je válka“. „To, co se stalo na Slavii, nebyla náhoda,“ říká Mikeš.
Plameňáci, mokřady a jedno z nejvzácnějších míst Balkánu. Proti nim luxusní resort, velké peníze a jméno Trump. Co se děje v albánské laguně Narta, jakou roli hrají investoři z Perského zálivu a proč před projektem varují ochránci přírody a Albánci proti němu už dva měsíce protestují v ulicích? Přinášíme reportáž přímo z místa, kde se rozhoduje o budoucnosti jednoho z nejcennějších přírodních území Evropy.
Přijel na Ukrajinu na návštěvu a zůstal bojovat. Dnes Slovák s moravskými kořeny Tino působí jako člen týmu dronařů, stará se v něm o munici. „Nepřišel jsem sem umřít, ale stát se může všechno. Na pozici se mi nedávno stalo, že vedle nás dopadl KAB. Kdyby vybuchl, už tenhle podcast nenatočíme,“ říká Tino a pokračuje: „Politiku nesleduju, ale zachytil jsem něco o zlatých toaletách. Já chodím na latrínu. Nejsem tu kvůli Zelenskému. Pro nás peníze nejsou, ale někdo si za ně užívá. Mně je líto chlapců, kteří z fronty nemohou odejít kdykoliv jako já. Chci jim pomáhat.
“Rusko nemá dost a nikdy mít nebude,” říká Denisa Boháčková s pohledem upřeným na žlutomodré vlajky na hřbitově v Chersonu. Už tři roky žije ve městě sužovaném každodenním ruským terorem. Ostřelování, rakety, letecké pumy i drony zaměřující se na obyčejné civilisty. Lidské safari. Denisa vede iniciativu Operace Kyseláč. Pomáhá zejména zdravotnickým zařízením, která udržují ve městě život. V porodnici se zrovna dere na svět malá Nataška. V městě jsou slyšet výbuchy a vrčení dronů. “Rusové na nemocnice střílí cíleně, moc dobře vědí, že v nich nejsou vojáci, ale civilisté,” říká Denisa, když přijíždíme do nebezpečné zóny blízko ruských pozic. Rusové ji mohou kdykoliv zasáhnout. Jenže Denisa pomáhat Chersonu nepřestane. Nezlomný Cherson se stal jejím druhým domovem.
Ukrajinské děti se už šest let učí více méně distančně, jako u nás za covidu. Jen malé množství škol si může dovolit luxus normální výuky. Aby se děti mohly učit přímo s učitelem ve třídě, musí mít škola protiletecký kryt. A těch je málo. Jeden takový nyní vybudovala velmi blízko u frontové linie, v Dněpropetrovské oblasti, jesenická firma Promstal Engineering. “Dělám všechno pro to, aby moje dcera nezažila nikdy ruský svět. Dělejme všichni všechno pro to, aby Ukrajina mohla klást odpor ruské agresi dál,” říká o motivaci stavět na Ukrajině v nebezpečné zóně Pavel Stibor, ředitel firmy. Mimochodem, Česko může nabídnout v případě nebezpečí kryt jen 3% českých občanů, Ukrajina přibližně 50 %.
„Už aby zdechli,“ říká Konstantin a jeho pohled se zaboří do doutnajících trosek. Mluví o Rusech, jejichž klouzavá letecká puma právě zničila jednu z kramatorských bytovek. Paní Ludmila má ale na věci kolem Kramatorsku, města, ke kterému se přibližuje fronta, jiný názor: „Nám je jedno, pod jakou vládou budeme žít. Chceme, abychom mohli žít ve svých domech a platili nám penzi.“ Mykola, kterému se tu říká Děda Mráz, jen s bolestí pozoruje, jak se mu město, kde vyrůstal, kde vyrůstal, mění v trosky… Tak žije Kramatorsk. Jedno z posledních klíčových měst na Donbase, které ještě patří Ukrajincům. Fronta je od něj už jen asi 13 kilometrů…Přímo v ostřelovaném městě natáčely reportérky Lenka Klicperová a Jana Andert.
Je závislý na inzulinu, který si musí několikrát denně píchat. Přesto ho to neodradilo a vydal se bojovat na Ukrajinu. Poprvé šel na frontu v teniskách, se špatně složeným škrtidlem, dnes slouží jako dronař v elitní Třetí šturmové. Když ho zranili, měl šrapnely v penisu i varlatech, ale cukr spolupracoval. "Na fungování na frontě s inzulinem jsem se snažil připravit. Jsem možná blázen, ale když se pro něco rozhodnu, jdu do toho po hlavě. S bráchou jsme viděli začátek široké invaze v televizi. Podívali jsme se na sebe a bylo jasné, že jedeme," říká Vladimír.
Ukrajinský Cherson leží na frontové linii, v bojové zóně. Vzdálenost k Ruskem okupovanému území se z červené zóny města nepočítá na kilometry, ale na stovky metrů. FPV denně terorizují město a pohybovat se po něm nese smrtelné riziko. Přesto si Denisa Boháčková z Operace Kyseláč město zamilovala. Nehledě na nebezpečí tu rázná mladá žena pomáhá místním lidem – hlavně v nemocnicích, ale i vojákům, kteří město brání.
Hostem Podcastu Reportérek je bývalý policista a expert na bezpečnost na ligových stadionech Milan Mikeš. Otevřeně mluví o tom, proč podle něj selhalo vedení Slavie, jak se pyrotechnika dostává na stadiony, proč bezpečnostní agentury často nemají reálné pravomoci a jakou roli hraje agresivní rétorika o tom, že „fotbal je válka“. „To, co se stalo na Slavii, nebyla náhoda,“ říká Mikeš.
Pro padesát tisíc lidí v estonském městě Narva je rodným jazykem ruština. Do sousedního ruského Ivangorodu je to pár metrů přes most. Jenže na cestu do Ruska musíte vystát několikahodinovou frontu. Jak se žije ve městě, o kterém se tvrdí, že by se v případě napadení Ruskem poddalo bez boje a rádo se stalo součástí Ruska? Je to vůbec pravda nebo je to jen mediální klišé? A jak jsou na tom Estonci s vůlí a odhodlaností se bránit v případě nové ruské invaze? Major Rene Toomse to shrnuje jednoduše: “Pokud zaútočí, jsou jen dvě možnosti: buď bojovat a zvítězit, nebo zemřít v boji.”
Vůdce afghánského odporu Ahmad Masúd v exkluzivním rozhovoru pro Reportérky označuje za „velmi nešťastné“, že právě v Praze působí ambasáda zastupující režim Tálibánu. Tvrdí, že afghánská ambasáda má reprezentovat afghánský lid, nikoli hnutí, které zemi ovládá terorem. Českou republiku zároveň syn legendárního bojovníka za svobodu Ahmad Šáh Masúda vyzývá, aby dala větší politický prostor demokratickým afghánským silám a lidem, kteří se Tálibánu staví na odpor.
Karolína je česká dronařka, kterou Rusko za boj na Ukrajině jako jedinou z Čechů a Češek odsoudilo v nepřítomnosti. Setkáváme se s ní na Donbase, kdy jede předat své kamarádce zásilku škrtidel. Dvě mladé ženy se neseznámily u kávy nebo na večírku, ale nad mrtvými těly a zraněnými. Svitlana je vojenská záchranářka. Vydáváme se s ní na cestu do města Dobropillia nedaleko ruských pozic, kde každá minuta může být tou poslední…
Kestrina Peza je Albánka. Přišla do Česka v roce 1994. „Neznám jediného xenofobního Čecha. Žádní cizinci, ani Ukrajinci, Čechům práci neberou. Z cizinců nám ale unikají peníze, protože se jim tu nevytváří příjemné podmínky,“ říká Peza, která se rozhodla nyní vstoupit do politiky a bít se za práva cizinců. „Okamura tu šíří nenávist a je třeba mu v tom začít aktivně bránit. Nebála jsem se vyhrožování mafie, nebudu se určitě bát postavit názorům nejen Okamury, ale celé SPD,“ říká rázná členka pražského hnutí STAN. Vadí jí nošení hidžábu? A máme dost žen v politice?
“Aj tady toto místo může být nebezpečné,” zasměje se Chrono nad opravováním dronu. Semka, vidijou, vijou - neklamná znamení toho, že Rusové mají v Doněcké oblasti proti sobě kované Moravany. Oba dva bojují v Prvním útočném pluku. Více v reportáži, kde hrají důležitou roli i velitelka Vorona, nebo frontový řidič Kobra, který zahynul krátce po natáčení. Probudíš se a začneš zase žít, to byla jeho poslední slova na kameru Reportérek.
Kdo bojuje proti Kremlu? Nejsou tu jen Putinovi Rusové. Uvnitř Ruska existuje odpor. Ale v západních médiích se o něm moc nedočtete. Příběhy ruských partyzánů nebo těch, kteří bojují na Ukrajině nejsou černobílé a nezapadají do stereotypů. „Třeba Ruský dobrovolnický sbor – jsou to náckové nebo hrdinové?“ ptá se Anna Valentová, zakladatelka webu Osm statečných, která se zabývá právě těmi, kdo bojují proti kremelskému režimu – ať už se zbraněmi v rukou, sabotážemi nebo slovem či písmem.
Reportáž z frontové blindáže na Donbase. Velí tu Runa, sedmadvacetiletá Ukrajinka. Nemusela by tu být. Ale od začátku války bojuje proti ruské okupaci. Pomáhá jí v tom i Mac, český dobrovolník. Taky by tu nemusel být. Ale nemohl vystát tu nespravedlnost, která se Ukrajincům děje. A tak vozí všechno, co je potřeba, aby ukrajinští vojáci vydrželi tu strašlivou opotřebovávací válku. Mac se stará také o babičku Ljubu, která žije ve zničené vesnici na troskách svého života… Na Ukrajině už není nikdo, kdo by nebyl válkou dotčen. Reportáž otevíráme u příležitosti čtvrtého výročí všem, nejen našim předplatitelům. Pokud nás i přes to podpoříte, budeme vděčni. Jen díky tomu můžeme dál dělat naši práci.
V Sýrii končí autonomie Kurdů. Kurdové bojovali proti islamistům a v roce 2019 porazili ISIS v Sýrii. Deset let je podporovaly USA, s tím je však konec. Území, která byla pod kontrolou Kurdů, už zabrala nová islamistická armáda Ahmada Šary. Kurdové přišli o 80 procent území. Nyní musí odevzdat i poslední zbytky. Co s nimi bude dál? Pouští si do své domoviny trojského koně? Mají se bát masakrů, které jednotky Šarova režimu spáchaly na menšinách alávitů a drúzů? Reportérky se vydaly přímo do syrského Kurdistánu.
Pod vedením Ahmada Šary syrská vládní vojska zaútočila na kurdské síly, přebírají kontrolu nad jejich územím a Kurdové tak postupně ztrácejí autonomii. 14 let bojovali proti teroristům ISIS a al-Káidy. V roce 2019 Islámský stát v Sýrii porazili. Zaplatili za to 12 000 životy mužů a žen. Západ se nyní stahuje a přestává je podporovat a islamistický režim přebírá kontrolu nad severem Sýrie. Kurdové přicházejí o území, zbraně i správu. Věznice s džihádisty se otevírají a stovky teroristů jsou na svobodě. Kurdové mluví o zradě svých spojenců. Boje vypukly při pokusu vládních sil převzít kontrolu nad územím dlouho drženým kurdskými jednotkami. Kurdové po střetech se syrskou armádou ztratili kontrolu nad některými věznicemi, kde věznili členy Islámského státu.
Podstupuje nesmírné riziko, aby z míst, kde probíhají aktivní boje, přinesl těla mrtvých. Nedělá rozdíly mezi Ukrajinci a Rusy. Sbírá i pozůstatky těl, aby je bylo možné identifikovat podle DNA a pohřbít. Aby Ukrajina měla těla na výměnu za své mrtvé. “Každý voják si zaslouží důstojný pohřeb," tvrdí dobrovolník, jehož organizace Platzdarm už pomohla najít a evakuovat na pět tisíc mrtvých těl a jejich pozůstatků.
Mac je bývalý zkušený voják, který sloužil i na misích v Kosovu a Afghánistánu. Poslední čtyři roky pomáhá ukrajinským vojákům. Je s nimi na liniích, aby věděl přesně, co potřebují. „Jsem tady spokojenější než v Česku,“ říká v těsné podzemní blindáži na frontě na Donbase. “Bojím se toho, že nebudu schopen pomáhat efektivně, a že moji synové budou muset jednou vyrazit na takovýhle pozice a budou muset bránit naši zem. Zatímco spousta těch, kteří dneska tvrdí, že nic nehrozí, utečou.”
Spektakulární únos Nicoláse Madura Spojenými státy vyvolal dojem zásadního zlomu ve Venezuele. Podle politologa Jaroslava Bílka ale pád jednoho muže neznamená pád režimu. Moc v zemi dál drží armáda, tajné služby, provládní milice i kriminální struktury, které na současném systému vydělávají. Pro běžné Venezuelany se tak zatím nemění téměř nic – naopak hrozí další eskalace, mocenské boje uvnitř režimu a scénáře, které mohou vést k ještě větší nestabilitě nebo násilí.
Zatímco Evropa sleduje válku na Ukrajině, v Africe roste jiná hrozba. Džihádistické skupiny ovládají území, vybírají daně a nahrazují stát. Novinář a afrikanista Filip Brychta mluví o šíření islamistického násilí v Sahelu, o těžbě mědi v Zambii, byznysu s kakaem v Pobřeží slonoviny i o tom, proč mladí Afričané riskují život na cestě do Evropy. Rozhovor o moci, nerovnosti, kolonialismu a světě, který je propojenější – a křehčí – než se zdá.
Lenka Klicperová se sešla s českým vojákem na Ukrajině vystupujícím pod přezdívkou Arisu. Prochází jeho cestu od prvních bojů u Charkova až po současnost, kdy velí dronařské četě s těžkými bombardovacími drony „Baba Jaga“. „Rusové sekají drony po tisících. Nemáme auta, ta mizí rychleji než drony,“ říká Arisu, který se rozhodl odejít bojovat hned po začátku široké invaze.
“Válka na Ukrajině připomíná Mad Maxe. Jezdíš pod rybářskými sítěmi, auta mají na sobě navařené drátěné klece. Je to kombinace první světové války s nejnovějšími AI technologiemi,” říká reportérka Lenka Klicperová po návratu z Ukrajiny, kde strávila měsíc. Jak obtížné je pro novináře dostat se na pozice na frontě? Jsou ukrajinští vojáci připraveni vzdát se Donbasu? Co říkají na současné korupční skandály?
Narodil se sice na Kubě česko-kubánským rodičům, ale mluví jako Moravák. Vidijou, vařijou, ryža, chcu, semka… V polních podmínkách blízko linie dokáže vytvořit prostředí domova, nejen tím, jak mluví, ale i tím, jak si dokáže se vším poradit. A všude uvařit něco dobrého. Chrono totiž není jen voják ukrajinské armády, dronař, specialista na velké drony typu Kažan, ale také skvělý kuchař. Už rok na Ukrajině bojuje a velí celé posádce. Létá z pozic na frontě, ale hlavně rozumí každému drátku v dronu, systému rušení, manipulaci s municí, zkrátka všemu. „Dokud lidi neuvidí, jak dron letí, jak padá a vzrývá tu zeminu, budovu… Když evakuuješ raněného, ať už z blindáže nebo z rozbombardované budovy, když vidíš ostatky vojáků… potom ti možná dochází, co to je opravdu válka,“ říká Chrono v podcastu Lenky Klicperové NA LINII.