MINUTA DĚJEPICHU: KURIÓZNÍ PŘÍPAD NĚMECKA NA KONCI DRUHÉHO TISÍCILETÍ

Lidé mají přirozeně tendenci věci v čase vzdáleném tak nějak zdrcávat dohromady a kategorizovat v těch nejširších termínech, protože nuance patří současnosti, nikoli daleké minulosti. Například já za svůj život viděl formování minimálně tří generací – mileniálů, generace Z a generace Alfa. A alespoň dle obecného povědomí nemohou být tyhle tři generace lidí rozdílnější. Totéž obecné povědomí ale nemá problém říct o lidech středověku, že byli velmi pobožní a neskutečně brutální. Aniž by komukoli vadilo, že generalizujeme do dvou slov sto generací po celém světě.

Totéž se děje i se světohybnými událostmi minulých staletí. Kupříkladu stoletá válka není ve skutečnosti ani trochu stoletá válka, je to soubor nějakých tří čtyř konfl iktů odehráva- jících se na pomezí sto šestnácti let. Při nichž mimochodem zemře absurdní množství lidí naprosto hororovým způsobem, ale to je nám po šesti stech letech taky trochu šumák, zbyla jen geopolitika a romantika válčení na koních. Ostatně, Napoleon má už dnes hardcore fanouš- ky, kteří ho budou bránit do roztrhání těla... metaforicky. Bohužel. Touhle optikou mě strašně zajímá, co se jednou bude za několik set let psát o Německu na konci druhého tisíciletí. Protože když to zdrcnete do několika vět, je to mimořádně zajímavý příběh! Ta země vznikne v roce 1871 a během několika let se z ní stane světový power house. Vede Evropu, a tudíž svět průmyslově, kulturně a všichni se tak trochu bojí, že i vojensky. Jen něco málo přes čtyřicet let po svém vzniku, v roce 1914, je Německo zatažené do nej- horší války, jakou do té doby lidstvo poznalo, do války, již mimochodem Německo ani trochu nechce. A v níž je v podstatě samo. Na jedné straně pravačkou odráží Brity a Američany, pravou nohou Francouze, což je mimochodem nejsilnější armádní velmoc svě- ta, na druhé straně levačkou tahá Rakousko- -Uhersko z průserů a levou nohou odráží carské Rusko. A přestože málem vyhraje (!), po válce se všichni shodnou, že za celou nepříjemnost mohli právě Němci a budou to oni, kdo tuhle legraci zaplatí. Takže se Německo propadne do naprosto nepředstavitelné ekonomické krize a na dvanáct let kompletně zešílí. Jako šikanované dítě, které se jednoho slunečného rána rozhodne jít vystřílet školu. Znovu proti celému světu málem vyhraje, znovu je donuceno tu leg- raci zaplatit... ale během několika let je zpátky jako kulturní, průmyslový a ekonomický lídr. Co asi budou říkat učebnice o Německu za šest set let? Co budou říkat o německých válkách dvacátého století? Nezbude po nich jen geopolitika a romantika válčení na tancích?