Kalorická restrikce a dlouhověkost

Může méně jídla znamenat delší život?

Kalorická restrikce, tedy záměrné omezení příjmu kalorií při zachování dostatečného příjmu živin, je jedním z nejvíce zkoumaných přístupů k prodloužení života. Od objevu ve 30. letech 20. století, kdy americký biochemik Clive McCay zjistil, že potkani na nízkokalorické stravě žijí déle, se záměrná kalorická restrikce stala předmětem zájmu vědců zabývajících se stárnutím.

Mc Cay v roce 1935 vyzkoumal, že potkani na nízkokalorické stravě žili o 30 procent déle než ti, kteří jedli běžnou stravu. Rovněž i pozdější výzkumy na zvířatech poskytují konzistentní důkazy o přínosech redukce příjmu kalorií. Podobné výsledky vědci pozorovali u široké škály organismů, od droždí přes ryby až po primáty.

Zvláště zajímavá je studie na lemurech myších šedých, latinsky Microcebus murinus. Když zvířata dostávala o 30 procent méně kalorií, žila v průměru o polovinu déle než ta, která jedla normálně. Někteří jedinci se dokonce dožili 13 let, což je více, než byl do té doby nejvyšší věk v celé kolonii. Nicméně tato studie odhalila i stinnou stránku. Kalorická restrikce urychlila ztrátu šedé hmoty mozkové, i když kognitivní a motorické funkce zůstaly nezměněny.

Zpomalení tempa stárnutí

Přenos výsledků ze zvířat na lidi je složitý, ale studie CALERIE, tedy Comprehensive Assessment of Long-term Effects of Reducing Intake of Energy, přinesla první kontrolované důkazy u lidí. Tato randomizovaná studie zahrnovala 220 zdravých dospělých jedinců, kteří po dva roky buď snižovali příjem kalorií o 25 procent, nebo pokračovali v běžné stravě.

Výzkum zveřejněný v časopise Nature Aging ukázal, že omezení kalorií zpomaluje biologické stárnutí o 2 až 3 procenta, což vědci měřili pomocí takzvaných epigenetických hodin DunedinPACE. Tento efekt snižuje riziko úmrtí o 10 až 15 procent, což je srovnatelné s tím, když člověk přestane kouřit.

Kritika a omezení

Navzdory slibným výsledkům existují významné výzvy. Dlouhodobé dodržování kalorické restrikce je obtížné a může vést k nežádoucím účinkům, jako je ztráta svalové hmoty, snížená hustota kostí nebo oslabená imunita. Některé studie také naznačují, že přínosy kalorické restrikce mohou záviset na genetice nebo konkrétním typu omezení se v jídle.

Další otázkou je přenositelnost zvířecích modelů na lidi. Studie na zvířatech ukazují dramatické prodloužení života, zatímco studie s lidmi, jako výše zmíněná CALERIE, naznačují sice mírné, ale slibné přínosy. Kritici také zdůrazňují, že epigenetické hodiny, zmíněné DunedinPACE, potřebují další prověření, aby se daly považovat za spolehlivé ukazatele stárnutí.

Převedení do praxe

Pro běžné lidi je dlouhodobá kalorická restrikce náročná a může vést k podvýživě nebo psychickým problémům, na což upozorňuje Valter Longo, biochemik a ředitel Institutu dlouhověkosti na Univerzitě Jižní Kalifornie. Mírná restrikce v kombinaci s vyváženou stravou a cvičením však může být udržitelnější.

Alternativní přístupy, jako je přerušovaný půst, například metoda, kdy se jí během osmihodinového časového okna a ve zbylých 16 hodinách se člověk postí, mají rovněž zdravotní přínosy. Jakoukoliv změnu stravy je ale vždy nutné konzultovat s lékařem nebo odborníkem na výživu, aby se předešlo možným rizikům.

Budoucí výzkum by mohl odhalit způsoby, jak napodobit přínosy kalorické restrikce bez přísných diet, například prostřednictvím léků nebo pomocí specifických výživových strategií. Prozatím ale zůstává nejlepším přístupem vyvážená strava a zdravý životní styl.