Tajemství modrých zón

Jak je to s oblastmi, kde se lidé dožívají 100 let.

Okinawa v Japonsku, Nicoya na Kostarice, Ikaria v Řecku, Loma Linda v Kalifornii a italská Sardinie - pět geografických oblastí, které se označují jako modré zóny. Už přes dvacet let se vědci i široká veřejnost snaží pochopit, proč je v těchto lokalitách vysoký počet stoletých lidí a nízký výskyt chronických onemocnění.

Poprvé se termín “modré zóny” objevil v akademickém časopise Experimental Gerontology v roce 2004. Článek belgického demografa Michela Poulaina a lékaře Giovanniho Maria Peseho ze sardinské univerzity v Sassari pojednával o stoletých lidech na Sardinii. Modrou barvou tehdy vědci vyznačovali části italského ostrova, kde žili jedinci s výjimečnou dlouhověkostí.

Termín o rok později zpopularizoval americký reportér Dan Buettner z National Geografic, který se s výše zmíněnými vědci spojil a společně hledali další regiony, kde se lidé dožívají vysokého věku. Například řecký ostrov Kréta se do výběru nedostal, maličká Ikaria ale ano.

Zdravě, ale ne univerzálně

Třetina, z více než 8000 stálých obyvatel Ikarie, se totiž dožívá více než 90 let. Místní strava je bohatá na zdravé tuky a vlákninu, to znamená potraviny rostlinného původu, ořechy, obiloviny, brambory, luštěniny a olivový olej. Sýry, jogurty, ryby, drůbeží maso i víno se konzumují s mírou a červené maso jen několikrát za měsíc.

Už dřívější výzkumy prokázaly, že tento způsob stravování snižuje rizikové faktory pro zdravotní problémy, jako jsou srdeční choroby, mrtvice, cukrovka, vysoký cholesterol, obezita a vysoký krevní tlak. Nicméně ani stravování v různých modrých zónách není jednotné. Okinawští obyvatelé jí hodně sladkých brambor a mořských plodů. Sardinští pastevci zase více mléčných výrobků.

Univerzální stravovací návod pro celosvětovou populaci jde vytvořit těžko. Buettner nicméně sestavil Power 9, devět společných životních návyků: přirozený pohyb, nalezení smyslu života, zvládání stresu prostřednictvím modlitby nebo meditace, jezení do 80 % plnosti, převážně rostlinná strava, sounáležitost s duchovní komunitou, rodinou a přáteli.

Z hlediska nových poznání je problematické, že Buettner jako jeden z bodů doporučuje pití vína, sice mírné a společenské, ale přesto, podle metaanalýzy publikované v žurnálu JAMA Network, alkohol zdraví neprospívá ani v malém množství. Mnozí se podivovali, že na seznamu chybí zákaz kouření, ale ten Buettner považuje za už tak samozřejmý, že ho ani nezmiňuje.

Kritika výzkumu modrých zón

Ve vědeckém světě se také objevily pochyby ohledně kvality dat, ze kterých teorie o modrých zónách vycházejí. Nejhlasitějším kritikem je demograf Saul Justin Newman, vedoucí výzkumník Centra pro longitudinální studie z University College London, který nyní působí i na Oxfordu. Podle něj mohou být údaje zkresleny špatným vedením záznamů a v některých případech dokonce podvody, kdy lidé z chudších oblastí nenahlásili úřadům smrt člena své rodiny, aby mohli dál pobírat jeho důchod.

Newman analyzoval databáze stoletých lidí z USA, Anglie, Itálie a Japonska. Nezaměřoval se výhradně na modré zóny, ale kritická místa se s nimi do jisté míry překrývala. Modré zóny tedy podle něj mohou být “ztělesněním” špatného vedení záznamů. Jinými slovy, více lidí se podle něj dožívá vysokého věku pouze na papíře.

Nicméně výzkumníci, kteří stáli za původními studiemi, trvají na tom, že jejich data jsou přesná. Buettner pro New York Times uvedl, že společně s vědci používají důsledné metody, do regionů často sami cestují a data si ověřují z více zdrojů. Buettner podle webu časopisu Science pozval Newmana na jednu z výprav za hledáním dalších modrých zón. Výzkumník ho odmítl s tím, že nebude hledat něco, co neexistuje.

Zánik modrých zón?

Ani samotné modré zóny nemají svůj status zaručený. Podle Buettnera se životní styl v Okinawě a Nicoye za dobu, kdy do nich jezdil na výzkum, proměnil. Objevily se tam supermarkety a hlavně fast food řetězce, a tak se tradiční způsob života vytrácí. “Myslím, že můžeme očekávat, že všechny modré zóny během jedné generace zmizí. Možná to bude trvat i jen poloviční čas,” dodal popularizátor modrých zón pro New York Times s tím, že mu to láme srdce.

Celosvětový zájem o modré zóny byl a je tak velký, že reportér zasvětil svou kariéru hledání tajemství dlouhověkosti. Buettner o fenoménu napsal nejméně sedm knih, nabízí kurzy, vystupuje na prestižních konferencích, má ochrannou známku a společně s Netflixem natočil seriál Jak se dožít stovky: Tajemství modrých zón.

Modré zóny nabízejí cenné lekce o dlouhověkosti, jako je důležitost zdravé stravy, přirozeného pohybu, silných sociálních vazeb a zvládání stresu. Nicméně kontroverze ohledně kvality dat naznačují, že by se výsledky výzkumů těchto oblastí přeci jen měly brát s jistou rezervou. Univerzální návod na to, jak sfouknout 100 a více svíček na narozeninovém dortu, nám zatím nikdo nedá.